Info pro kurátory

Plánky nahrané níže nejlépe objasňují, jaký je architektonický záměr práce s prostorem. Tyto plánky zobrazující pravé křídlo Průmyslového paláce a Křižíkovy pavilony jsou zatím ilustrační, na konceptu se stále pracuje.

Kooperace mezi jednotlivými zeměmi jsou velice vítané. Prosíme kurátory vytvořených klastrů, aby nám nejpozději do 30. března 2018 zaslali informace o kooperujících zemích a regionech. 1. května 2018 budou kurátorům zemí a regionů pracujících v klastrech zaslány očíslované plánky, na základě kterých si budou moci vybrat své místo. Místa budou přidělena dle rychlosti reakcí. Ostatním zemím či regionům budou místa přidělena náhodně na základě slosování. Podrobný popis principu klastrů je popsán v Organizačním manuálu.

V případě, že byste rádi s některou zemí spolupracovali a nemáte příslušný kontakt, napište nám na production@pq.cz a my vás propojíme.

Architektonický koncept:

Založení města či jakéhokoliv sídelního útvaru je odrazem podmínek společenského rozvoje, ekonomických tlaků a hegemonických rozhodnutí. V menším měřítku je pak urbanismus založený na různých partikularitách, které rámují jeho prostor zvenčí.

Urbanismus dočasných výstav je podobný, jeho výhodou je, že je to také prostor metaforický, kde obývání není myšleno “na věky“, ale ukazuje i jiné rozměry nesouvisející pouze s funkčností a racionálním dělením prostoru. Metafora dočasně obývaného prostoru s více než 70 zástupci států, je idealistickým konceptem zhmotnění míru na zemi a jeho spolusdílení.

Zadáním bylo vytvořit rovné podmínky pro všechny zástupce. Političtí či ekonomičtí hegemoni mají stejný prostor jako ostatní. Velké země obývají stejný počet metrů čtverečních jako malé ostrovní státy. Toto gesto v sobě skrývá univerzalistický potenciál založený na rovnosti a důstojnosti. Jak tedy uměle organizovat toto mezinárodní uskupení? Nejspravedlnějším způsobem dělení jakéhokoliv stejného množství je mřížka. Nabízí přehlednost a snadnou obslužnost.

Na druhé straně je tato racionalita vlastní autoritativnímu gestu, rozvržení vojenských táborů či prodejních veletrhů, kde je hlavním cílem úspornost vojenské akce a maximalizace zisku. Ale co když je prostor podroben vyjednávání? Kde hranice, komunikace a jejich vedení je nutné znovu vyjednat a zohlednit toho druhého? Pak dochází k situaci, kdy je prostor společný, ale ne protože o tom někdo jiný rozhodl, ale je společně sdílený na základě vzájemného respektu. Urbanisté v takové situaci mohou pouze nabídnout vhodné koordináty, aby usnadnili vyjednávání a definovali prostor jako otevřený a prostupný.